V Praze jsem strávil šest let a většinu z té doby jsem coby trenér pomáhal lidem najít jejich silnější a zdravější já. Svou práci jsem miloval, ale Praha samotná mi k srdci nikdy nepřirostla, což byl také důvod, proč jsme se po letech se ženou rozhodli vrátit zpět do Brna. Pochopitelně jsem chtěl pokračovat ve své práci, ale začít znovu od nuly není se dvěma malými dětmi a manželkou na rodičovské dovolené zrovna snadné, a tak jsem si našel práci a postupně začal získávat novou klientelu. A pak přišel rok 2020 a s ním i vlna COVID – 19, která se do Česka přihnala asi dva měsíce poté, co jsem otevřel své vlastní tréninkové studio. Ty prostory jsem držel další tři měsíce, než mi došlo, že tato krize bude trvat příliš dlouho na to, abych si mohl dovolit utápět v něm další peníze. Vypověděl jsem proto nájemní smlouvu a nakoupené vybavení přestěhoval k nám domů.
Cítil jsem se naštvaný a ztracený, protože jsem shodou nešťastných okolností přišel o význačnou investici, ale zároveň jsem dostal cennou lekci, jejíž hodnotu jsem docenil až o mnoho měsíců později. S celou republikou zavřenou v lockdownu jsem měl alespoň dost času na to, abych se mohl posunout ve svém seznamu knih, které jsem si chtěl přečíst. A právě díky jedné z nich jsem našel citát, který mi do značné míry změnil život.
„Kým chceš být, když se objeví krize? Chceš být ten člověk, na kterého se všichni mohou obrátit pro sílu? Proč sakra ne? Proč to není tvůj cíl? Byl by to dobrý cíl, protože když by se pak objevila krize, nebyla by to tak hrozná krize, protože by tu byl někdo, kdo by se s ní dokázal vypořádat.“
– Jordan B. Peterson
Bylo to jen pár vět, ale donutily mě přemýšlet. Byl jsem tím člověkem? Bohužel ne. Byl by to dobrý cíl? Jednoznačně ano. Toto uvědomění mi pomohlo zasadit si můj život do perspektivy a najít bod, ke kterému jsem mohl směřovat, dvě důležité podmínky úspěchu. Čas, který mi dala pandemie jsem strávil studiem starých klasiků i moderních knih o osobním rozvoji, a ačkoli nemůžu říct, že bych zatím dosáhl svého cíle, podařilo se mi v mém životě udělat celou řadu změn, které ho nasměrovaly správným směrem.
V průběhu této cesty jsem pochopil, jak těžké a někdy i děsivé může být přijmutí plné odpovědnosti za vlastní život a rozhodnutí. Je to těžké, protože to po nás vyžaduje individualitu a proaktivní přístup k životu, což je něco, co naše moderní společnost zrovna dvakrát nepodporuje. A je to děsivé, protože tím naše ego připravíme o důležitou berličku, která mu umožňuje svalovat vinu na všechno a všechny kolem sebe a nalhávat nám, že vinu nese někdo jiný. Je to těžké, je to děsivé, ale zároveň zcela nezbytné, protože pokud nedokážete převzít odpovědnost sami za sebe, jak chcete převzít zodpovědnost za jiné? Pokud nedokážete stát na svých vlastních nohách, jak chcete podporovat ty, na kterých vám záleží?
To, co najdete na následujících stránkách je živoucí, neustále se vyvíjející projekt, který roste na základě zkušeností mě a mých studentů. Je to praktická filosofie, která se zaměřuje na osobní rozvoj, přijetí individuální odpovědnosti a kultivaci síly. Není to zkratka ke štěstí, ani brána k osvícení, ale cesta k odpovědnému a naplněnému životu.